Konference Prysk

Co se dělo v sále? Co se dělo v zákulisí? Co se dělo v noci? Malé a veskrze neformální ohlédnutí za herpetologickou konferencí Prysk.

Po několika co do účasti slabších letech proběhla letos na jaře jubilejní, dvacátá konference České herpetologické společnosti. Nejen to, že se jednalo o jubilejní akci, ale i relativně dobrá dostupnost Prysku způsobily, že přijelo větší množství účastníků, než na konference předchozí, téměř padesát. Konference probíhala od pátku 29. dubna až do nedělního dopoledne. Občané Prysku byli nadšeni, že jim účastníci konference přivezli slunečné počasí, zde neobvyklé.

V pátek odpoledne a večer se postupně sjeli účastníci konference a ihned byli oškubáni o většinu svých finančních zdrojů. Nutno dodat, že si za to mohli sami, protože mnozí z nich dlužili na členských příspěvcích (včetně mě). Při pohledu do veselých tváří kolegů ale nikdo nelitoval a ihned se chopil půllitru s rezatým mokem a rozeběhla se neformální diskuze. A to nejen v restauraci penzionu, kde jsme byli ubytovaní, ale i v přilehlých prostorách (zahrádka, parkoviště, okraj silnice). Na večeři jsme se přesunuli o pár set metrů dál do sálu místního Výboru. Kapacita sálu byla dostačující, přednášející byli všichni výborní a jídlo... no to bylo úplně super!

Schůzi zahájil pan prezident ČHS Ivan Rehák a poté proběhlo několik formálních, místy nudných, ale též nutných záležitostí ohledně činnosti společnosti. Pivko bylo výborné a za více než přijatelnou cenu a jelikož se mnozí z účastníků neviděli celé dlouhé měsíce (či dokonce roky), měli si toho opravdu hodně co říct. Veselé diskuze trvaly do pozdních nočních hodin a všichni jsme se královsky bavili.

Sobota nás přivítala sluníčkem. Dopoledne bylo věnováno terénní exkurzi po okolí, šťastní účastníci viděli nejen pářící se slepýše křehké, ještěrky obecné i živorodé, ale také několik zmijí obecných, zde na jaře velice hojných. Výlet do okolních kopců dal ovšem některým velice zabrat (zejména těm, kteří šli spát s raním úsvitem a ještě teď jim v krvi kolovalo několik promile), ale o to to bylo celé pěknější a veselejší. A o to víc jsme se všichni těšili do stínu a chládku přednáškového sálu.

Sobotní přednáškové odpoledne bylo dlouhé, nesmírně zajímavé ale též nesmírně náročné. Původně plánovaná poslední přednáška na přibližně sedmou hodinu večerní proběhla až někdy k půlnoci. Čekáte-li, že se zde dozvíte nějaké konkrétní informace z přednášek, jste na špatném místě, neboť se právě nacházíte v sekci BULVÁR. Skočte si na domovskou stránku Herpetomanie a klikněte na logo ČHS. Snad tam naleznete víc.

Přednášky byly opravdu pestré. Některé alarmující a smutné (Globální krize želv), některé s veselým názvem (Řekni mi jaký máš hemipenis a jí ti povím, kdo jsi), některé více chovatelské (Několik poznámek k odchovu leguánů rodu Cyclura) a některé doslova hyperherpetologické (Evoluce velikosti genomu u čeledi Eublepharidae).

Večerní přednáška Karla Rozínka „Seznámení s herpetofaunou Kostariky“ byla nádhernou tečkou za celodenním programem, kdy jsme se mohli pokochat diapozitivy plazů a obojživelníků z této perly Střední Ameriky. Bohužel cédéčko, na kterém byli kostaričtí hadi se nepodařilo načíst a tak jsme se museli spokojit s obojživelníky a ještěry. Mnozí jsme museli zamáčknout slzu.

Večer byl jak jinak než perfektní. Nejen bombastická večeře, navíc v pozdních nočních hodinách doplněná o dvě pečená selátka, ale především již klasická dražba, které se mistrně a s humorem jemu vlastním ujal doktor Rehák. Ukázalo se, že dražební žezlo převzal po Petru Voženílkovi ten nejpovolanější. Na závěr jsme všichni připili na zdraví Rehákovců mistrně zabitou, staženou a destilovanou Zelenou mambou.

V neděli dopoledne proběhl zbytek přednášek, z nichž největší potlesk sklidil příspěvek (dle mého čistě subjektivního názoru) V. Gvoždíka „Co nám plave v akváriu? Aneb poznámky k drápatečkám rodu Hymenochirus“. Po výborném obědě nastala smutná chvíle loučení a návrat ke starostem všedního dne. Pár slov závěrem? Konference se podařila díky skvělým lidem, přednášejícím, účastníkům i organizátorům (Ota Knobloch a Jirka Hejduk) a jim všem patří dík za perfektně strávený víkend. A naděje, že příště to zase vyjde.

- davosh -